Ke kakau jsem se dostala díky Irence.
U ní jsem poprvé kakao ochutnala, absolvovala pár ceremonií a stalo se mou dennodenní dávkou péče sama o sebe. A o své nejbližší.
Od té doby jsem již mnohokrát zažila ten malý zázrak, kdy kakao léčí svou, jemnou ale nic nevzdávající silou, otevřít srdce.
Děkuji, Irenko, že tady u nás v Údolí na nás tak pečlivě dohlížíš se svou, jemnou a nic nevzdávající, láskou.
Asi málokdo tady u nás u Berounky nezná Irenu. Na každé druhé akci se pije „její“ ceremoniální kakao, skoro v každém obchůdku visí její dobročinní kolibříci. Občas si představuju, jak na naše údolí Irena dohlíží ze svého domu tam vysoko ve Vonoklasech.
Irenko, asi většina lidí tě zná přes kakao. Přes ceremoniální kakao. Vysvětlíš těm, co to neví, co je to ceremoniální kakao, jak se liší od toho běžného a v čem spočívá jeho medicína?
Ceremoniální kakao je posvátná medicína, dar matky Země. Přichází k nám, ve správnou dobu kdy lidstvo se začíná více probouzet a Ix Cacao (Bohyně Cacao) přichází léčit naše srdce, těla a naší mysl. Přichazí k nám harmonizovat nás, naší planetu a náš vztah s ní.
Aby bylo kakao ceremoniální a zůstalo ceremoniálním až do bodu popíjení, musí ujít dlouhou a poctivou cestu. Ceremoniální kakao je takové, které od začátku do konce je opečované s láskou, s respektem k této posvátné medicíně. Je ručně zpracované, správně tradičně fermentované, nestříkané, tradičně sušené , ručně přebírané a pražené. Každý tento krok má v mayské kosmovizi svůj význam a symboliku, kterou dodnes mayské komunity drží naživu.
Lidé, kteří jej pěstují mají vztah ke své půdě a ke kakaovníkům jako takovým.
Mayské ženy se při veškeré práci s kakaem ponořují do sebe, do mayské kosmovize a udržují u všeho tradiční postupy.
Příprava pak i posvátného nápoje má svůj postup, řád a posvátnost. Proto nabízení kakaa v restauracích, barech a kavárnách s názvem „ceremoniální“ už opravdu není. Pokud bylo ceremoniální hodnoty do této doby, tak pak ztrácí ceremoniální hodnotu.
Jakmile kdykoliv zasáhneme do čistého kakaa, například vezmeme z něho tuk, abychom udělali kakaový prášek a kakaové máslo, tak zrácíme hodnotu plného ceremoniální kakaa. Budeme mít třeba stále kvalitní bio kakaový prášek a kvalitní kakaové máslo, ale jiné duchovní a spirituální účinky zmizí. Enzymy a veškeré vazby se naruší. Theobroma ve velké míře zmizí. Ix Cacao si ji vezme zpět. Theobroma je ta posvátná látka, jedna z mnoha, která nám může otevřít srdce a vědomí.
Kdykoliv zasáhneme do kakaa Ix Cacao magicky vezme s sebou svou sílu.
Kakao studuji přímo u šamanů, učím se od nich a Ix Cacao necelých 20 let. Je to cesta jako každá jiná. Skrz učení a zasvěcení od šamanů se mi dostává neskutečných darů a můj slib svým šamanům a Ix Cacau se snažím žít a naplňovat jak nejlépe umím.
Jeden ze slibů, které jsem složila, byl, že budu tuto medicínu ctít a používat jí pouze tak já se má používat. Šířit její sílu, dělit se o ní, předávat vše tak jak tradičně je mi předáváno. Střežit její sílu a učit lidi jak s ní pracovat.
Co si myslíš o současné popularizaci kakaa? Kakao se pije na parties, někde si můžeš objednat ceremoniální kakao i v kavárně. Nepopírá se tím jeho význam?
Kakao zažívá revoluci tady nyní u nás takovou jakou si pamatuji zažívalo USA před 25 lety, kdy jsem tam žila. Je krásné, že se kakao šíří. Je ale pro nás se šamany často bolestivé vidět, jak se nevědomě používá. Často zažívám, že šamani nad určitýma věcma na ceremoniích plakají. Často zaživám, že právě i při kakaových ceremoniích plakají a prosí Ix Cacao za odpuštění, jak lidé s kakaem po světě zacházejí. Je to proto, že nemají vztah k Ix Cacau, pouze si koupí kakao nebo jdou na exctatic dance party a tam kakao dostanou. Nic víc neví, nic víc nezažili. Je to pouze nedostatek informací, zkušeností a prožitků. Často ke mně tito lidé pak přijdou nebo píšou, že to tak zažili a přišlo jim to divné, prázdné, nerespektující.. Ix Cacao nás chce vést dovnitř, do opravdových hloubek, do matky Země a ke Stvořiteli. S ničím to nemíchat. Ale naše mysl a západní svět to má rád. Vymýšlet jednu akci za druhou jak pobavit lidi, jak vydělat, jak to pokaždé „okořenit„ jinak. Lidi jsou na to zvyklí a je to norma. Když pak ale tu hloubku zažijí, není cesty často zpět, to i šamani varují, že už není cesty zpět. Cesta už jen vede dál k pravdě, ke své duši, do své esence.😊.
Zajímalo by mě, jaký byl tvůj život před tím, než jsi začala v USA studovat psychologii a sociální práci. Co tě k tomu přivedlo? Následně jsi pracovala s lidmi HIV/AIDS, s lidmi bez domova, se závislými i se schizofreniky. Pomáhat potřebným máš evidentně v krvi..
Já jsem se v 18 letech hned vydala do světa. Nejdříve přišla možnost jako první do Anglie. V té době jsem nevěděla co chci studovat a zda vůbec chci studovat na Univerzitě. Potkala jsem ale úžasnou ženu, u které jsem i pak bydlela, byla psycholožka a my si povídaly dlouhé hodiny, kdy to jen šlo. Moje cesta byla jasná. Pak po Anglii mi vítr zavál do USA, myslela jsem si, že to bude na rok třeba, bylo to ale na deset let. Tam jsem začala studovat na Univerzitě Psychologii a sociální práci a vše okolo toho si zamilovala. Studium bylo náročné, ale dost mě to bavilo a veškeré praxe na klinikách jsem hltala. Po Univerzitě jsem pracovala v oboru dál. Dodnes to vnímám jako jeden z velkých darů, který se mi dostal. Já nesouzním se zachraňováním ani v to nevěřím. Mé srdce souzní spíše s tím, že jsme na jedné lodi, že se můžeme inspirovat slovem, skutkem ideálně a když je to přirozené tak láskyplně od srdce pomoci. Nic víc, nic míň.
Teď ale k tomu, co děláš nyní. Již přes deset let máš organizaci Love for Guatemala. Proč tvé srdce zahořelo právě pro Guatemalu?
Do Guatemaly jsem se poprvé dostala když jsem se rozhodla odejít z USA. Byla to láska na první pohled. I když hned na hranicích to bylo drsné všude okolo. Ale moje duše cítila, že je doma. Vše mi bylo hned moc blízké. Z cesty jako turistka se stala delší. Nebavilo mě objíždět jen jako turistka krásná místa a fotit si je. Chtěla jsem znát lidské příběhy, jak se tam místním lidem žije. A tak se začaly dveře otevírat do různých částí země, k různým kmenům. Při každé cestě jsem byla více a více inspirována mayskou kulturou a mayskou kosmovizí.
Kromě ceremoniálního kakaa šíříš přes svou organizaci také mayskou kulturu. Podporuješ komunity tamních žen prodejem jejich tradičních látek a šperků. Co tě na jejich kultuře nejvíc zaujalo a co ti přijde jako podstatné předávat dál?
Když jsem objevila mayský pestrý svět nejen kulturní ale i v jejich tkaninách, byla jsem v úžasu. Mayské ženy se učí tkát už jako dívky. Tkaní je hluboký proces odevzdání se. Mayové odjakživa přirovnávali lásku ke tkaní. Každý kmen a každý kus oděvu má hluboký spirtiuální význam. Huipily, halenky trvají například měsíce. Tkanina vzniká propletením dvou vláken, osnovy a útku. Tkalcem jste vy, bavlnou je duch. Ženy se v hlubokém ponoru napojují na své předky, na svůj kmen, tradice a cestují až k začátku stvoření. Celé je to opět provázané mayskou kosmovizí, ale to by bylo na knihu to popsat😊
Tenkrát jsem viděla jakou krásu umí tvořit a v jaké šílené chudobě žijí. Jejich děti jsou podvyživené, často není na to základní jídlo. A tak jsem vnímala, že má podpora ve všem, co tam budu tvořit bude v tom, že lidi nebudou dostávat peníze jen tak. Vizí byla a stále je, ať nejsou závislí. Ale naopak ať skrz to, co umí, se můžou zachovat tisícileté tradice a ať se tím mohou živit. Adekvátně živit. To je dodnes stejně má vize. Mayský svět je smeten tím západním ve všech možných směrech. Také i v oblečení. Americké organizace chrlí západní použitý textil do Guatemaly a často pak místo tkaní a tradičních oděvů si lidé oblékají Nike , Adidasy apod.
Tím ale svá pomoc pro Guatemalu nekončí. Místní děti podporuješ ve vzdělání a pomáháš se zalesňováním. Proč je podle tebe potřeba podpora mayských komunit? Pokud se někdo ptá, proč napomáháš právě tam, když je potřeba pomáhat i u nás, co odpovídáš?
Projekt zalesňování a pomoc mayským holčičkám přišla od Mayů. Nebyl to můj nápad. Vlastně všechny projekty přišli od nich a to se mi líbí. Nic se nevnucuje. Nic není navíc.
Stromy sázíme v komunitách s lidmi za různými účely. Sami si sadičky vypěstují. Dívky mají šanci jít do školy alespoň na pár let. Naučit se číst a psát. Nám se to zde hezky často říká a kritizuje, ale my nevíme, jaké to je žít tak, že vás někdo neustále vykořisťuje a okrádá. To se děje u Mayů. Přestože je to většina obyvatel Guatemaly, jsou brány jako u nás Romové. Zažila jsem, kdy třeba přišli o půdu, protože si neuměli přečíst co podepisují. Podepsat se neumí, tak dávají otisk prstu.
Představte si jak se asi žije když si neumíte přečíst jediný nápis, ceduli nic.
Dívky pokud zůstávají doma, tak jsou často už ve 13. letech těhotné a závislé. Začarovaný kruh chudoby pokračuje. Dívky nemají žádné sebevědomí, sebehodnotu.. I toto téma by bylo na knihu. Nyní už máme první generaci dívek, co jsou dnes často už čerstvé maminky a měly šanci jít do škol, alespoň pro základní vzdělání. Je to neskutečný rozdíl. To se tady nedá popsat😊. Oči jim září.
Ano sem tam se někdo ptá, proč tam pomáhat a ne tady. Já všem říkám, tak také začni, něco, někde. Já vnímám svět jako jednotu, jako pavučinu, jako jednu tkaninu. Přesně tak, jak se to učím od šamanů. Je tedy úplně jedno, kde pomáháme, ale důležité je něco dělat.
Toto bylo velké téma 4. denní ceremonie v létě v Německu, kam jsem měla tu čest být přizvána mezi stařešinu celého světa a konat s nimi obřady. Amor en accion=láska v akci. To znamená, ne se jen modlit a konat rituály, ceremonie, meditovat, ale i něco dál vykonat. I kdyby jedno malinké semínko a je jedno, kde ho pustíte. Mne osud, a nejspíš má historie za tímto současným životem, poslala do Guatemaly. Sázela jsem stromy, ale i tady. Jsme v Jednotě a Jedno. Já svět a země nevnímám s jejich fyzickými hranicemi. Spoustu věcí, které se učím tam, přináším sem a šířím. V mayské kosmovizi jsme hvězdami, v každém životě spadneme jako hvězda jinam. Je to Jedno, co je důležité, je zářit jako ta hvězda. Zářit nejdřív pro seba a pak pro ostatní. A to je pro mne základní esence.
Vysvětlíš nám, jak tvá organizace funguje? Je možné se takovou prací uživit? Máš také nějaké dotace? A kolik lidí ve tvé organizaci působí?
Love for Guatemala je srdcový projekt. Na jeho začátku jsem zvažovala jak to celé uchopit. Zda udělat nadaci, neziskovku,atd. Pak po rozhovoru s ředitelkou Nadace Inka jsem si to celé rozmyslela a rozhodla jsem se, že všechny projekty budou hrazeny z prodeje, ze zisku a já si ušetřím možné vyhoření a moře papírů a byrokracie. Má to výhody i nevýhody. Jako vše. Je to tedy celé malé a skromné. Uživit se tím opravdu nedá😊. Ale už za ta léta jsem našla hezkou rovnováhu i v přijímání a dávání. Sami šamani byli dříve zhrozeni nad tím, jak to mám celé postavené. Říkali :“Tak tady se snažíš o lepší podmínky všeho druhu , fair trade, mzdu pro ženy a kde je tvá dostatečná mzda?“ Dodnes není dostatečná, ale posledních pár let cítím energie vyrovnané. Umím se lépe ohodnotit ve všech svých činnostech a to jsem se naučila od mayských šamanů a mayské kosmovize.
Jelikož LFG není neziskovka, tak nedostávám dotace.
Ženy dostávají mzdu za každý výrobek. Výrobky pochází z mnoha kmenů od více než 700 žen.
Stromy se započítávají (cena stromu v Guatemale s tím spojené náklady na zalesňování) do výrobků.
Každý výrobek obsahuje 2 stromy.
Projekt vzdělávání se hradí z prodeje starostlivých panenek. Tím hradíme do 50 procent nákladů na dívku v rodině spojené se školou. Zbytek si musí rodina obstarat sama. Do starostlivých panenek nepřipočítávám stromy, aby celý zisk mohl jít a plnit účel pro holčičky.
Filtry na vodu, domečky, stavění pecí a jiné naše humanitární projekty jsou hrazeny lidmi , kteří byli těmito projekty nějak inspirování a například už se mnou v Guatemale byli.
A tak vnímám Love for Guatemala za ta léta jako velkou rodinu už mnoha lidí. Je to už veliká pavučina spoluprací, vztahů, přátelství. Sama se někdy divím jak to plyne jelikož nejsem marketingový typ a nijak moc nepropaguji web a své akce. Ale jelikož je to řízené od srdce tak to celé neskutečně plyne.
I tam kde se výrobky Love for Guatemale prodávají, tak si o to sami majitelé obchůdků řekli.
Vždy někdo přijde s nějakým nápadem, podporou, spoluprací.
Nyní máme skoro 5000 stromů připravených na zalesňování na příští rok. 😊
Já se věnuji i jiným pracím a činnstem, které mi živí a naštěstí mne vše, co dělám baví a naplňuje.
Učím jogu, dělám retreaty tady i v zahraničí. Poslední zahraniční byl právě v Guatemale, další bude v březnu v Jordánsku😊. Kakaových ceremoniích přibývá a ty mne nesmírně naplňují a vidím jak ceremoniální kakao mění lidské životy k lepšímu. Co víc si přát.
Jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Nebo je každý jiný? Jak se vlastně pracuje takto na dálku?
Každý den mám opravdu jiný. A to mne baví. Někdy více té klasiky, faktury, platby, administrace..
Další den terapie. Jiný den nebo večer joga , kakaová ceremonie..
S Love for Guatemala také přednáším, jezdím na festivaly.
Krom jiného pořádáš také kakaové ceremonie. Jak taková událost vypadá a pro koho je určena? Může si tě někdo pro svou vlastní akci objednat?
Právě před pár dny odjel jeden z mých učitelů z Guatemaly, kterého jsem zde hostila. U posvátné ceremonie jsme si říkali jak je každá jiná. Jelikož mayská kosmovize a energie každého dne je jiná.
Vice magie z kosmovize nemohu takto odkrýt, je třeba ji zažít v danou chvíli.:)
Jiné duše přicházejí s různými příběhy na každou ceremonii.
Tradiční kakaová ceremonie má určitý průběh a řád, ale nedá se úplně škatulkovat. Je třeba ji zažít.
Více a více si mne lidi nachází, abych vykonala ceremonii pro ně nebo jejich kruh.
Na veřejné ceremonie, které pořádám pak může přijít kdokoliv. Více a více mám ale soukromých ceremonií.
Kdyby sis mohla pro svou organizaci přát jednu věc, jedno přání, co by to bylo?
Ať to vše stále dává smysl a radost všem, kterých se Love for Guatemala dotýká, dokud to tak má být.
Rozhovor: Anna Hau
